únor a březen v PE

Jarňáky jsem přežila. I přes krutý triky na sjezdovce jsem to přežila. Jen mám dost modrý kolena, což se na dámu v mém věku příliš nehodí a navíc teď musím sedět jen v tureckým sedu. Pořád to bolí, ale neměla jsem frajeřit a prostě si říct, Kájo, skákat na prkně neumíš. No, neumím.

Ale jsem nabitá sluncem horským a plánů mám tři kopce. Takže bude divadlo, Perníkovka, of course. Tento týden začneme s kulisama a maskama a na konci března bude premiéra. Hned několik vlastně. S filmováním už jsme skoro skončili, zbývá mi doleštit pár posledních kousků a všechno to sem šoupnnout. Takže směle do dalších tajů angličtiny. Budeme vařit a obsluhovat a prodávat lístky a lítat v letadle a nakupovat. JAKO, VŠECHNO JAKO. A pak si to dáme i s rodiči, teda jestli budou chtít. A pak bych ještě si tak myslela na malou jarní výstavu, ale to si zatím jen tak myslím. Těším se odpoledne, a zítra a ve středu, čtvrtek a pátek. A přeju krásný jaro, už je skoro tady!

k.